Jordánsko 2019
Herodův hrad v Mukawiru, Mrtvé moře, Šobak
|
Mrtvé moře |
Následujícího dne jsme opustili Dům poutníků a zamířili k Mrtvému moři. Vybrali jsme si cestu na jihozápad přes Ma`in. Osídlenou krajinu záhy vystřídaly vyprahlé žluté svahy kopců, otevřely se výhledy na Mrtvé moře a než jsme úplně sjeli z hor, odbočili jsme doleva do údolí Ma`in (Wadi Ma`in). Na dně hlubokého údolí jsou termální prameny Hammamat Ma`in a vysoký vodopád – bohužel v areálu hotelu.
|
Wadi Ma`in |
Cena za vstup 15JD za osobu nám připadala vysoká, tím spíše, že jsme se chtěli jen podívat a nepožívat dobrodiní blahodárného máčení ve vodě. Přejeli jsme most a vystoupali na protější stranu údolí. Jestli na dně údolí v blízkosti vody byla nějaká zeleň, ve svahu už byla země vyprahlá a vegetace, pokud nějaká, pak spálená sluncem. Minuli jsme stany náhodně poházené po kamenité planině, lom, ze kterého se plazil náklaďák plně naložený čímsi černým. Zahlédli jsme také stádo ovcí a nebylo nám jasné, čím se tu živí. Na konci stoupání jsme v liduprázdné vesnicí Mukawir odbočili na cestu končící prázdným parkovištěm a plátěným přístřeškem, kde bylo možné dát si čaj. Před námi byla homole zakončená zbytky zdí a dvěma sloupy.
|
Na tomto kopci stál Herodův hrad Machaerus |
Stezkou a po schodech jsme sestoupili na prašnou cestu, která nás přivedla nahoru mezi rozházené stavební kameny a nízké zbytky zdí. Z Machaeru, hradu Heroda Velikého a jeho nástupce Heroda Antipy, toho zbylo velmi málo – byl stržen Římany už v roce 72. Byli jsme tu úplně sami. Krátce po nás sice dorazil autobus s turisty, nikdo se ale neměl k tomu jít za námi nahoru a spokojili se s výkladem na dálku. Nám mohl výklad dát jen vítr honící se po návrší - a výhled do dálky na Mrtvé moře výklad nepotřeboval. Tak tady dal podle pověsti Herodes Antipa neuvážený slib dceři své milenky, který vedl k nešťastnému konci proroka Jana Křtitele.
|
Machaerus |
Když jsme se vrátili z prohlídky návrší s hradem, bylo už parkoviště dávno zase liduprázdné. Poseděli jsme ve stínu kousek pod ním, dívali se na hrad a vysušenou krajinu, ztrácející se v oparu, a jedli datle s bílým chlebem a čistou vodou. Biblický oběd na biblickém místě.
Vrátili jsme se stejnou cestou a sjeli na břeh Mrtvého moře. Stejně jako včera, i zde jsme občas míjeli jordánská strážní stanoviště, věže obsazené muži v uniformách s dalekohledy na očích. Poblíž jedné jsme zastavili, ale voják nahoře nám dal jednoznačně najevo, že máme pokračovat.
|
Usazeniny na břehu Mrtvého moře |
Mrtvé moře vysychá, hladina ročně klesá o 70cm. Tlusté vrstvy usazených solí jsou již několik metrů nad hladinou. Příčinou je nedostatečný přítok. Voda Jordánu je používána k zavlažování polí. Prý tak končí až 95% vody. V polovině století má být moře vyschlé – pokud se neuskuteční projekt přivést vodu skrz Wadi al Araba z Rudého moře (proti čemuž odborníci protestují).
Sestoupit na břeh se dá leckde, leč míst vhodných ke koupání je málo a těch, kde je sprcha, je ještě méně. Po smočení v moři máte kůži kluzkou a zdá se vám, že kapalina se nedá utřít. Omytí čistou vodou je nezbytné.
|
|
Oficiálně je koupání možné samozřejmě ve velmi dobře vybavených resortech v Sowaymě (Sweimeh) nebo na placených koupalištích (např. Amman tourist beach a Oh beach). Vzhledem k tomu, že ke koupalištím jsou na internetu výhrady co se týče čistoty a jejich cena je poměrně vysoká (20-25JD), projeli jsme nabídky na Booking.com a vybrali resort, který zrovna nabízel rozumnou cenu (33JD nocleh se snídaní – měl jsem ale vzít rovnou polopenzi, není kam jinam jít na jídlo).
|
Takhle ústí wadi Mujib do moře |
Vykoupali jsme se tedy v podvečer, povečeřeli, strávili noc v turistickém luxusu – a ráno se nám odtamtud nechtělo a tak jsme si dali ještě koupel v mrtvé vodě a odhlašovali se až před polednem.
Z Madaby do hotelu v Sowaymě jsme najeli 85km.
K jihu po pobřežní silnici. Zastavili jsme se v návštěvním centru Wadi Mujib. Ústí tu do moře uzounký kaňon hluboce zaříznutý do hor, který sbírá vodu z velké rozlohy o víc než kilometr výše. Potok na jeho dně není nikdy suchý a je možné se zde vydat na pěší túry – většinou s průvodcem a placené. Je zde i varianta bez průvodce, ale i ta stojí 21JD. Měli jsme ale smůlu, sezona skončila 31.10. a přestože bylo dál suché počasí, byly stezky kaňonem zavřené.
|
Wadi Araba, jižní konec Mrtvého moře |
Až začne pršet, stanou se životu nebezpečnými, před bleskovými záplavami vody plné kamení a bahna se utéct nedá. Úzkých kaňonů ústí do Mrtvého moře víc a jsou volně přístupné – například Wadi Numeira, Wadi Bin Hammad… ale v listopadu mají všechny stejná rizika. Tak snad příště.
|
Hrad Šobak (Krak de Montréal) |
Vrstvy usazených solí daly vzniknout na břehu v jižní části moře rozsáhlé průmyslové zóně zaměřené na jejich zpracování. Břeh je tu širší, plošší, přibývá zeleně a osídlení, silnice se vzdaluje od břehu a hladina mizí za továrnami a zástavbou. Ve vesnici Al Maamura jsme odbočili na východ do vnitrozemí a stoupali jsme skalnatým údolím, míjeli zajímavé pískovcové útvary, až jsme dojeli k Al Tafile, kde jsme se napojili na King`s Highway. Teplota klesla z 35 stupňů dole u moře v 400 metrech pod mořem na příjemných 25 ve 1200m nad mořem, osídlení výrazně zhoustlo a kolem silnice se kromě kamenitých pastvin (co tam ty ovce a kozy vůbec žerou?) objevovala i obdělávaná půda, lišící se od pastvin tím, že byla zoraná a velké kameny byly vyskládány na okraji polí.
Jeli jsme po King`s Highway na jih, minuli biosférickou rezervaci Dana (snad se vejde do programu jindy), projeli plání větrných elektráren a před čtvrtou hodinou jsme dorazili ke zřícenině hradu Krak de Montréal u vesnice Šobak (Shaubak). Hrad postavený ze žlutavého kamene okupuje vršek skalnatého kopce, je poměrně velký a některé budovy se zachovaly i se stropy a klenbami. Prohlídkou jsme strávili čas až do soumraku a již za tmy jsme dorazili do Wadi Musa. Vyhledali jsme hotýlek Petra Sky, který se stal naším domovem na příští tři noci. Pokoje čisté, personál přátelský a vstřícný. Nevýhody? V hotelu se nevaří večeře – ale je to asi 300m do centra na náměstíčko, kde je několik restaurací a cestou se dá nakoupit v samoobsluze. Snídaně v 7 hodin (dá se domluvit dřívější termín), což je čas, kdy otevírá Petra, a je to skoro 2km k návštěvnímu centru.
Z hotelu u Mrtvého moře do Wadi Musa jsme ujeli necelých 200km.
pokračování poznámek: Petra