Cestopisy

> Cestopisy > Jordánsko

Jordánsko

(poznámky z cesty, listopad 2019)

Madaba

Před deseti lety jsme stáli u auta v Harranu na jihu Turecka a dívali se na jih, kde nějakých deset kilometrů od nás začínala Sýrie, a snili o tom, že si prodloužíme dovolenou. Dojeli jsme až sem – po černomořském pobřeží z Istanbulu na východ k hranicím Gruzie a Armenie, do Vanu a pak na západ rovinami kolem Tigridu až do Urfy - a nic není problém. Ani přejet hranice, navštívit Palmyru (tehdy ještě neponičenou náboženskými fanatiky), projet Damaškem až do Ammanu, smočit se v Mrtvém moři a konečně uvidět jeden z nových divů světa, skalní hrobky v Petře. Tisíc kilometrů tam, tisíc zpátky, to nic není, když máte křídla.

Mrtvé moře

Jeden telefonát zaměstnavatelům. Arabský svět byl tehdy klidný, Sýrie pod vedením presidenta Asada spořádaná bezpečná země, o Islámském státu ještě nikdo ani neslyšel a válečné hrůzy milosrdně zastírala mlha budoucnosti. Samozřejmě jsme tomuto náhlému popudu nepodlehli, otočili čumák auta na sever a pokračovali v naplánované cestě (viz Okolo východního Turecka).

Letos koncem léta jsem přemýšlel, co se zbývající dovolenou a náhodou jsem narazil na nabídku Ryan Air, která činila z Ammánu „pole před lodí“ (v terminologii upravené verze deskové hry Lovci pokladů, jejíž hrou jsem kdysi strávil desítky příjemných hodin s přáteli) – něco snadno a bez námahy dosažitelného. Následoval obvyklý postup – Lonely Planet, internetové cestopisy, wikipedie, oficiální stránky, TripAdvisor. A protože deset dní je příliš krátká doba na to, abych ztrácel čas na místě improvizací, poslední krok byl na booking.com - a návrh trasy jako vždycky v duchu power traveling (už to asi jinak neumím).

Wadi Rum

Petra není jen Pokladnice a Al Deir. Toto je Korintská hrobka

Řada návštěvníků přidává Petru do svého itineráře návštěvy Izraele. Přejíždějí hranici u Eilatu a nechávají se dopravit do Petry autobusy a ten samý den se vracejí zpět. Jordánci tento postup neradi vidí a snaží se jej turistům co nejvíce znepříjemnit a prodražit (nehledě na to, že za tři-čtyři hodiny toho z Petry moc neuvidíte). Naopak těm, kdo stráví v Jordánsku alespoň tři noci, vychází jordánské Ministerstvo turistiky a památek vstříc. On-line je možné zakoupit Jordan Pass (https://www.jordanpass.jo/), který pokrývá vstup do 40 památek včetně Petry a obsahuje poplatky za vizum. (Frontu na vizum si po příletu musíte na letišti vystát, ale nic za něj neplatíte – jen se prokážete vytištěným Jordan Passem.) Základní Jordan Pass stál v době mé návštěvy 70 JD (Jordánský dinár – cca 33Kč v listopadu 2019), za dalších 5 (10) JD bylo možno prodloužit pobyt v Petře o den (dva dny) a za 8 JD se přikoupila i návštěva Bethanie, poutního místa, kde prováděl svoji praxi Jan Křtitel.

Džaraš - sloupy Artemidina chrámu

Hrad Šobak (Krak de Montréal)

Při plánování trasy jsem se rozhodl vyhnout se Ammanu (moc lidí na jednom místě – z 10 milionů Jordánců žijí čtyři miliony v tomhle městě) a vypustil jsem z časových důvodů koupání v Rudém moři (Akaba) i pouštní hrad a oázu Azraq. Místa přespání jsem volil se záměrem minimalizovat ranní přejezdy – ráno a večer je v památkách méně lidí a lepší světlo na focení – a netrávit celé dny v autě. Vyšlo to celkem na 1000km v plánu (a 1080km potom v reálu). Auto jsme rezervovali u Thrifty předem přes booking.com – vyšlo to levněji, než napřímo, a ve srovnání s autem přes Ryan bylo levnější pojištění nulové spoluúčasti a výrazně menší depozit na krytí škody. (Nulovou spoluúčast jsem u žádné půjčovny na letišti v Ammánu nenašel – té se dosahuje přídavným pojištěním u jiné pojišťovny. V případě škody zaplatíte pojišťovně spoluúčast a pak to vymáháte od pojišťovny.) S druhým řidičem to dělalo celkem tisícovku na den.