Le Cinque Terre
(4.-11.6.2011)
Bonassola a okolí (Levanto, Framura)
5.6.2011
 |
| Bonassola |
Bylo slunečno a mraky skoro žádné a tak jsme vyrazili na průzkum po silnici dolů do Bonassoly. V první zatáčce jsme sešli na značenou cestu, která nás skoro po spádnici dovedla do městečka. Značná část vedla po schodech mezi zdmi a domky, které jsou tu nalepené, kde se dá. Rovného místa je velmi málo. Ploty jsou porostlé všemožnými popínavami a keři, intezivně tu voní jasmín, občas vavřín, divoce kvetou buganvilie a oleandry, v plném květu jsou i lípy.
Ve městě jsme našli nádraží a snažili jsme se získat jízdní řád vlaků. Trať je na náspu a vrstevnicově protíná město. Přestože byla neděle, řada obchůdků ve městě byla otevřená.
 |
| starý tunel do Levanta |
Pláž je šedá a překvapilo nás, jak mnoho lidí na ní bylo. Pláž od města dělí násep staré trati, na kterém je teď parkoviště a promenáda. Promenáda směrem k jihu pokračuje do tunelu, který je osvětlen a jsou v něm vyznačené pruhy pro cyklisty a pro chodce. Šli jsme tunelem pár set metrů. Na krátký úsek ho vystřídala rampa, pod kterou byly balvany a krásně čisté moře. Sešli jsme z rampy a zaplavali jsme si. Zpočátku se voda zdála studená, rychle jsme si ale zvykli a byla to pohoda. Na kraji zátoky byla i maličká písečná pláž, byla ale obsazená a nechtěli jsme rušit.
 |
| po staré trati do Levanta |
Dalším tunelem jsme došli do Levanta. I tady je na bývalé trati promenáda a nová trať vede výš a dál od vody. Na trhu se prodává víno, těstoviny, výborné sýry a ještě lepší janovské pesto, totéž se ale dá většinou koupit levněji v obchůdcích ve městě. Čerstvé nudle s čerstvým pestem, sklenka místního vína a uždibovat pecorino – blaho nesmírné! A když už mluvím o jídle: vyzkoušejte farinatu, placku z mleté cizrny, která se peče v peci vytápěné dřevem stejně jako pizza.
V informačním středisku jsme se dozvěděli, že dva prostřední úseky pobřežní trasy v CinqueTerre jsou uzavřené a že týdenní pas na vstup a jízdy vlakem už není, je jen za stejné peníze (skoro 20E) třídenní. Samotný jednodenní vstup je za 5E. Jízdenka na vlak obsažená v třídenním pasu pak neplatí ve směru z Cinque Terre až do Bonassoly, jen do Levanta. Nemá tedy smysl pas kupovat.
 |  |  |
| Levanto | kostel San Andrea, Levanto | kostel San Andrea, Levanto |
 |
| kostel San Andrea, Levanto |
Ve starém městě jsou domy ze XIII. století a kostel z roku 1222. Je pruhovaný a má nádhernou rozetu. I uvnitř je pěkný a pruhovaný a má vkusnou dlažbu, bohužel také neurvale implantovanou barokní kazatelnu, kvůli které pomršili jeden sloup. Varhany jsou překvapivě za oltářem a ne na kůru nebo v boční lodi, jak je obvyklé jinde. Nad kostelem je stará pevnost, do které se ale nedá jít.
 |
| Levanto |
To už jsme byli na cestě do Monterossa. Cesta vytrvale stoupala mezi zídkami a ploty, na chvíli vyběhla na silnici a pak se sklon zmírnil a vstoupila do lesa. Obloha se postupně zatahovala a nakonec se přihnala bouřka, lodě na moři pod námi skasaly plachty a dalo se do prudkého deště. Šli jsme dál i v dešti, který se asi po čtvrthodině zmírnil a než jsme vystoupali na Sant Antonio k pobořené poustevně a ruině kostelíka, déšť docela ustal.
 |
| Levanto |
Od kostelíka se otevřel pohled na pobřeží Cinque Terre s městečky, nejblíž, přímo pod námi, bylo Monterosso. Viděli jsme tam opět trať a spoustu velkých a relativně nových domů, nikde stará zástavba.
 |
| přichází bouřka |
Obloha se pomalu rozjasňovala na nakonec zase nesměle vysvitlo slunce. Prudce jsme sestoupili dolů, na cestě dříve bývaly schody, ale většinu jich zničila voda a chůze nebyla nijak příjemná. Dole to bylo samý hotel a restaurace pro turisty.
Měli jsme jen půl hodiny do odjezdu vlaku a bylo již dost pozdě na to, abychom jeli dalším, a tak jsme jen zaběhli do starého města, které je za hřebínkem dál po pobřeží a jde se do něho tunelem. Místní kostel není tak hezký jako v Levantu, má ale také krásnou rozetu. Staré město tvoří úzké uličky vysokých domů. Je to tu zařízeno na turisty – čisté restaurace a prodejny suvenýrů.
 |  |  |
| kaple Sant Antonio | Monterosso al Mare | Monterosso al Mare |
 |  |  |
| staré město v Monterosso | kostel San Giovanni Battista | večerní nálada |
6.6.2011
 |
| Madonna della Punta, Bonassola |
Večerní bouřka trvala s přestávkami hluboko do noci a šustot deště bylo slyšet až do rána. Dopoledne se počasí vylepšilo a tak jsme se vydali dolů do města. Chtěli jsme tunelem na sever, ale před námi do něj nacouval náklaďák a nám se nechtělo jít do toho smradu. Zašli jsme tedy do kostela, který zvenku není nijak zajímavý a uvnitř má přezdobené kříže, malovaný strop a veselý boční oltář se spícími svatými. Pak jsme našli cestu k Punta dela Madonna, místu u severního okraje pobřeží zátoky, kde je postavená malá kaplička s velmi příjemnou předsíňkou.
 |
| tunel do Framury |
Vrátili jsme se zpátky a vlezli do tunelu. Asi kilometr byl asfaltovaný a osvětlený, kousek před koncem z něj odbočovala cesta doleva ven. Byla zavřená automatickou bránou. Domácí nám říkal, že si tam postavil dům nějaký příbuzný Abramoviče. Z domu nic vidět nebylo, leda později střechy. Tunel na chvíli skončil, ale k vodě se sejít nedalo. Další úsek tunelu byl neosvětlený a měl jen udusanou podlahu. Došli jsme ve světle baterek k hromadám hlíny, které tu zřejmě zanechal ten náklaďák, o kousek dál stály stroje. Nikde nikdo, byla doba siesty. Tunel na chvíli končil, proti nám přicházeli důchodci a odbočovali po schodech dolů na maličkou plážičku z rozpálených oblázků. Odbočili jsme také, moc lidí tu nebylo, moře bylo čisté a tak jsme si trochu zaplavali a poobědvali.
 |  |  |
| přístav ve Framuře | pobřeží jižně od Framury | výhled ze Salto della Lepra |
 |
| Bonassola |
Za krátkým tunelem byla Framura, tedy podivně umístěné nádraží a maličký přístav, přišlo mi, že komunikace jsou tam nesmyslně složité - člověk musel projít sadu schodišť, průchod a ujít snad sto metrů, aby se dostal na místo vzdálené deset metrů od východiště. U nádraží jsme narazili na modrou značku a po ní jsme se vydali zpátky do Bonassoly. Nechybělo stoupání a klesání, šlo se pěšinami mezi keři, kde voněla macchie, kolem vinice, křovinami i borovým lesem. Zašli jsme i na vyhlídku Salto della Lepra, odkud byl pěkný výhled na pobřeží k severu. Do Bonassoly už to bylo jen s kopce, výlet ale stejně uzavřelo až půlhodinové drápání se nahoru k domku.
cestopisy
travels in pictures
