home

Cestopisy

> Cestopisy > USA 1998 > Lava Beds, Crater Lake

 

Sever Kalifornie a jih Oregonu

(1998)
2.část

Lava Beds - Crater Lake - na oregonské pobřeží

Přímo v místě, pár desítek metrů od návštěvního střediska, je tábořiště s vodou a záchody, leč bez sprch. Platí se deset dolarů do obálky do kastlíku. To je vůbec obvyklý způsob na tábořištích: Přijedete, najdete si místo (místa jsou číslovaná a zřetelně vymezená - nemůžete, kam vás napadne), zaparkujete/zastanujete a vrátíte se ke vchodu, kde si u tabule vezmete číslovanou obálku, vyplníte jméno a číslo vozu, číslo místa, vložíte částku (3-10$), utrhnete chlopeň, zalepíte obálku a vhodíte do schránky a chlopeň uschováte jako potvrzení.

Sunshine Cave , Lava Beds, CA Noc byla plná vášní. Zvedl se totiž vítr a můj stan zešílel. Chrastil zběsile plachtou i podlážkou, zvonil zipy (obzvlášť příjemné!) a hlavně nedržel teplo, bohužel ve shodě s mým novým emerickým spacákem, který, přestože určen do 0 komfort a popsán nápisy jako DuPont a Holofil choval se jako stará škodolibá děravá deka (nebo že by bylo míň?). Postupně jsem na sebe navlékal další a další vrstvy a když jsem konečně ráno v půl sedmé, po deseti hodinách potácení se mezi spánkem, polovědomím a bděním kdy jedno splývalo s druhým, vylezl ze stanu, mohl jsem svým vzhledem připomínat místním zajícům zazimovanou pumpu (pokud by ovšem někdy něco takového viděli). Podotýkám, že zde jsou zajíci použiti v původním smyslu toho slova. Široko daleko, možná v okruhu patnácti mil, jsem byl totiž jediná lidská bytost a myšlenka, že by se podobné magořiny dopouštěla i skupina osob opačného pohlaví ve věku který by umožňoval použít tohoto označení, byla naprosto absurdní. Zmíněných hlodavců bylo ovšem kvantum, hopkali tam a sem a měli velmi krátké zadní nohy. Co jim chybělo na délce nohou, to přebývalo na délce uší. Taky to možná byli králíci, ale pořádně přerostlí. Inu, Amerika.

Heppe Cave, Lava Beds, CA Painted Cave, Lava Beds, CA Painted Cave, Lava Beds, CA

Tak jsem se sebral a šel jsem ještě jednou do Valentine cave, ale zase jsem se asi po padesáti metrech vrátil. Přece jen se to tak divně větvilo..

Devil's Homestead Lava Flow , Lava Beds, CA V osm hodin otevřeli návštěvní středisko a tak jsem si koupil mapu jeskyní, a půjčil oficielní svítilnu. Začal jsem Katakombama a, přestože jsem měl mapu, nedošel jsem víc než pár desítek metrů. Zase se to větvilo - a ono to pod zemí vypadá jinak než na mapě. Tak jsem ze žalu alespoň prolezl Sunshine (má v jednom místě propadlý strop a svítí tam občas slunce) a Sentinel, které jsou přímé. Ještě jsem navštívil jednu chodbu přímo u office, která jako jediná má osvětlení a popisky a zdaleka není tak romantická. No, a pak jsem vrátil svítilnu, Georgovu helmu a baterie a jel jsem dál. Teda, skoro. Ještě jsem byl na Heppe Cave (je bokem a blbě se hledá) a udělal jsem si hodinový ostrý pochod na Symbol Bridge a Big Painted Cave, kde měly být staré indiánské malby. Do jeskyně jsem nelezl protože se mi nechtělo plazit a most nestál za to. Cestou z parku jsem minul velice rozsáhlé lávové pole - Devils Homestead Lava Flow - a o kousek dál Captain Jacks Stronghold, kde se odehrála bitva mezi armádou a indiány kmene Modoc. Lávové pole bylo černé, vypadalo jako čerstvě zorané gigantickým pluhem a rozhodně bylo z lávy Aa (Vulkanologové převzali názvosloví od havajských domorodců: jsou dva druhy lávy - po jednom se dá chodit bosou nohou, druhý je ostrý a nevhodný pro chůzi a to je právě Aa). Co se Indiánů týče, bylo to jako obvykle: v polovině minulého století se dostávalo domorodé obyvatelstvo stále častěji do sporu s novými osídlenci, vláda se rozhodla to řešit tradičně a vysídlila Indiány do rezervace, bohužel bez citu pro jejich problémy. Tak se stalo, že Modokové měli žít na jednom území spolu se svými odvěkými nepřáteli. Dlouho to nevydrželi a vrátili se do svých původních domovů. Vláda to řešila opět klasicky: vyslala armádu, zlomila odpor, pověsila vůdce a zbytky kmene odstěhovala do Oklahomy.

Tule Lake, CA Upper Klamath Lake OR

A na sever. Konečně se musím dostat k tomu Pravému Cíli, který je smyslem celé cesty - bájné jezero Crater Lake. Objel jsem ráj ornitologů - jezero Tule, v Klamath Falls (a nebo to byl Altamont?) nakoupil, vrazil do sebe hamburgra a zavolal z budky domů, a vzhůru do hor. Silnice vedla oregonskou krajinou, která je šťavnatější než střed Kalifornie, kolem farem, sluníčko svítilo.. jen ty hory byly v mracích. A pořád do kopce podél zajímavého údolí potoka Annie, z jehož holého úbočí vyrůstaly podivné šedivé kuželovité útvary, připomínající termitiště. Později jsem se dozvěděl, že se jim říká pinnacles, jsou duté a vznikly tak, že sopečným popelem probublávaly plyny, které zpevnily okolní popel. Nezpevněný popel se časem odplavil a kužely zůstaly.

Annie Creek, OR Crater Lake, OR Crater Lake, OR

Začalo mrholit a než jsem dojel k návštěvnímu středisku Crater Lake, mrholení se změnilo v déšť. Vstupné po mně nechtěli - prý nahoře sněží. A jak bude zítra? ptal jsem se. Jak by bylo? Sněžit bude. Nechtělo se mi věřit. Vyjel jsem nahoru - a vono jo. Sníh. Zasněžený jalovce, zima jak v brlohu ledního medvěda, viditelnost deset metrů. A kde že je to posvátné tajné jezero Indiánů, v jehož klidné hladině se odráží sytá modř oblohy? Těšíte se, ženete se jako blázni celou Kalifornií tisíc mil až do Oregonu, a pak tohle. A tak je to se vším.

Pinnacles, Crater Lake, OR Crater Lake, OR Crater Lake vzniklo asi před 7700 lety v důsledku erupce sopky uváděné jako Mt. Mazama. Na závěr představení se sopka zhroutila do sebe a vytvořila obrovskou kalderu, kterou během času zaplnila voda. Něco podobného provedla v roce 1980 Mt. St. Helens (pokud byste měli chuť, dá se najít ve státě Washington pár set mil severně od Crater Lake), ale ta nevytvořila prohlubeň vhodnou k zaplavení. Vůbec celé pohoří táhnoucí se severojižním směrem přes celý Oregon a dál do Washingtonu a Kalifornie je jedna sopka vedle druhé, v různém stáří a stadiu zerodovanosti.

Objel jsem celý kráter, asi 33 mil, na mnoha místech se zastavil a čekal a mrzl a čekal, až nakonec tam, kde je okraj kráteru nižší, tedy na severu a na východě, jsem se dostal pod mraky a konečně jsem spatřil vytouženou hladinu, Wizard Island a dokonce i ponurou skálu Phantom Ship, údajně geologicky nejstarší část celého útvaru. Zajel jsem také asi 7 mil dolů na Pinnacles. Tam právě zapadalo slunce a bylo vidět mraky honící se nad kráterem. Vyjel jsem zpátky a tam byla vánice. Objížděl jsem znova kráter ze západu, tentokrát proto, abych se dostal na sever na silnici 138, a stálo to za to. Souvislá vrstva sněhu, vánice, viditelnost dvě délky auta, sněhové jazyky. Krokem jsem zdolal těch šest mil k odbočce a mezitím se úplně setmělo.

Crater Lake, OR Pinnacles, Crater Lake, OR Phantom Ship, Crater Lake, OR

Jen jsem klesl o pár metrů níž a vzdálil se od okraje kráteru, sníh se změnil v déšť a silnice byla jen mokrá a neklouzala. Odbočil jsem na nějakou hlavnější silnici směřující údolím na západ, jel jsem asi hodinu a půl s kopce v dešti, míjel odbočky s ukazateli na místní pamětihodnosti a traily a bylo mi líto, že tak o překot utíkám z oregonských hor. Zkusil jsem nějaký motel u silnice, ale přestože bylo parkoviště plné aut a vevnitř živo, na dveřích visela cedule Closed. Kousek pod Steamboat Creek jsem našel vpravo od silnice prázdné tábořiště. Správce, jeden karavan a já. Bogus Creek se to jmenovalo, a pršelo.

Little River, OR A ráno bylo mokré tak, jako je mokrá nacucaná houba.

Po klidné noci jsem se probral do deště. V dešti jsem zabalil a vyrazil dál po proudu, ven z hor. Úzké údolí bylo lemováno strmými zalesněnými svahy, podél silnice tekla řeka Little River, široká asi jako Sázava na Stvořidlech a stejně peřejnatá, leč díky nízkému stavu vody pro kanoe nesjízdná. Někde u vesnice Glide se údolí rozšířilo, z hor se staly kopečky, na nich pastviny, pod nimi farmy, ale barva luk mi připadala být nějak nezdravá, nezdravé stromy udušené mechem. Místo koní z pastvin Klamath Basin na druhé straně hor se tady pásly s kravami ovce. Wilburn, Oakland, 138 do Elktonu a pak podél řeky Umpqa až do Reedsportu, a to už přestalo pršet a byl jsem na pobřeží Pacifiku.

Reedsport se nijak moc neliší od jiných malých amerických měst, jsou tady pily a kousek od pošty stojí Steam donkey. Vystavený stroj je pamětníkem slávy zdejší oblasti na začátku století, kdy se v okolních lesích ve velkém těžilo dřevo redwoodů (což je druh sekvoje) a parní osli se používali ke stahování kmenů k řece. Mohutný parní stroj býval připevněn na sanicích z kmenů redwoodu, zakotvil se na místě a stahoval dřevo. Když už nebylo co stahovat, uvázal se konec lana k pařezu, stroj se k němu přitáhl, lano se převázalo dál a tak to šlo, až se stroj dostal na nové stanoviště. Obsluhu tvořilo 25 dělníků, kteří se měli co otáčet, aby zajistili dost vody (12 kubíků na směnu) a palivového dřeva pro provoz stroje. Každý stroj byl vybaven píšťalou, kterou se dělnící svolávali a místní lidé dokázali podle zvuku rozpoznat až 40 parních oslů. Doba však pokročila, slávu Steam donkey odvál čas a teď se zbytky kdysi nedohledných porostů redwoodu drancují daleko modernějšími způsoby.

pastures somewhere around Glide, OR cows and moss moss only
Umpqua river, OR Steam Donkey, Reedsport, OR Eel Lake, OR

HOME   cestopisy
  travels in pictures
fotogalerie
photo gallery
dírková komora
pinhole camera
dokumenty
documents
výlety
short trips
FotoPrůvodce
(photo club)

Kabriolety
(cabrio club)
Kruh

Copyright Zdenek Bakštein 2000
v.5 120320